Nové stránky na trtkal.net

Access Point, AP (přístupový bod). Přístupový bod (AP) řídí komunikaci mezi wi-fi zařízeními, která jsou zapojena v infrastrukturním režimu. Přístupové body je možné použít pro poskytování různých služeb pro lokální síť a připojení k internetu.

Ad-Hoc Mode (ad-hoc režim, nahodilý režim). Wi-fi síť, která neobsahuje žádný přístupový bod, je známa jako ad-hoc wi-fi síť. Aby se zařízení mohla připojit k síti, musejí být nakonfigurována pro komunikaci v ad-hoc režimu. Ad-hoc síť je někdy uváděna též jako síť s rovnocennými uzly (peer-to-peer) nebo jako nezávislá síť (IBSS).

Antenna Diversity (diverzita antén). Přidání další antény v blízkosti přístupového bodu pro zesílení signálů je známo jako různorodost antén.

Basic Service Set (základní soubor služeb). Wi-fi síť obsahující jeden přístupový bod a několik klientů se nazývá základní soubor služeb (BSS).

Bluetooth. Jedná se o rádiovou bezdrátovou normu, která je nejvhodnější pro komunikaci v krátkém dosahu (méně než 10 metrů) mezi počítačem, periferními zařízeními a příručními zařízeními.

BRAN (Broadband Rádio Access Network - širokopásmová rádiová přístupová síť).

Bridge (most). Síťový most spojuje dva segmenty téže sítě. Přístupové body fungují jako mosty mezi kabelovými a bezdrátovými segmenty sítě. Dalším druhem mostu je bezdrátový most, který se používá ve dvojicích pro spojení segmentů kabelové sítě.

Channel (kanál). Frekvenční pásmo, ve kterém pracuje wi-fi síť, je rozděleno do určitého počtu kanálů. Ve specifikaci 802.11b probíhá veškerá komunikace mezi počítači připojenými ke konkrétnímu přístupovému bodu na jednom kanálu.

Client (klient). Jedná se o síťové zařízení, které je plně nebo částečně závislé na určitém druhu serveru. Ve wi-fi síti je tímto zařízením počítač, PDA nebo jiné zařízení, které komunikuje v síti přes přístupový bod. Klient se označuje též jako stanice.

CSMA/CA (carrier sense multiple access with collision-avoidance -metoda vícenásobného přístupu s detekcí nosné a zabráněním kolize). Wi-fi zařízení používají metodu CSMA/CA pro zprostředkování komunikace mezi zařízeními. V případě, kdy ethernet používá detekci kolizí pro „překonání" kolizí v síti, wi-fi sítě nedovolí dokončit přenosy, jestliže ke kolizi dojde.

DHCP (Dynamic Host Configuration Protocol - protokol dynamické konfigurace stanice). Umožňuje zařízení na síti získat IP adresu dynamicky při připojení k síti.

Driver (ovladač). Všechna zařízení připojená k počítači nebo nainstalovaná na počítači vyžadují ovladač pro identifikaci zařízení pro počítač. Ovladače wi-fi zařízení pro několik verzí Microsoft Windows jsou obvykle poskytovány dodavateli síťových adaptérů Uživatelé systému Linux a Mac někdy získají ovladače od dodavatelů karet, neboje třeba je získat z jiných zdrojů.

DSSS (Direct Sequence Spread Spectrum - rozprostřené spektrum v přímé posloupnosti). Jedná se o metodu frekvenční modulace stanovenou v původní specifikaci 802.11 a používanou (ve své vysokorychlostní verzi) normou 802.11b.

ESS (Extended Service Set - překrývající se soubor služeb). Rozšířený soubor služeb se skládá z několika sítí typu BSS, které jsou spojeny dohromady, aby umožňovaly mezi sebou roaming. Zařízení, která mají přístup k ESS, mohou zůstat připojena k síti, pokud zůstávají v dosahu alespoň jednoho z přístupových bodů ESS.

FHSS. (Frequency hopping spread spectrum - rozprostřené spektrum s přeskakováním mezi frekvencemi). Jedná se o druhý typ frekvenční modulace uvedený ve specifikaci 802.11. FHSS nevyužívá žádná ze současných implementací 802.11, používá jej však Bluetooth.

ETSI (European Telecommunications Standards Institute - Evropský ústav pro normalizaci telekomunikací).

Firewall. Firewall chrání lokální síť před narušiteli tím, že omezuje přístup na počítač nebo síť. Různé firewally poskytují různé typy a úrovně ochrany včetně blokování portů používaných internetovými aplikacemi pro připojení k jiným počítačům, zabránění přenosům na základě jejich původu a analýzy a odmítnutí pokusů o proniknutí na základě určitých modelů podezřelých přístupů. Většina přístupových bodů obsahuje firewall. Většinu firewallu můžete nakonfigurovat tak, aby umožňovaly přístup ke specifickým částem vaší sítě nebo aby odepřely veškerý přístup zvnějšku.

HiperLAN/2. HiperLAN/2 je norma bezdrátové sítě pracující ve frekvenčním pásmu 5 GHz. Má mnoho provozních charakteristik obdobných specifikacím IEEE 802.11. Norma HiperLAN/2 se těší velké pozornosti v Evropě, ale ve Spojených státech není příliš známá.

HomeRF. HomeRF podporované (mimo jiné) společností Intel představuje specifikaci bezdrátové sítě pracující v pásmu 2,4 GHz, která byla původně určena pro síťovou komunikaci v domácích prostředích. Specifikace IEEE 802.11b na trhu HomeRF předběhla a firma Intel přenesla svou podporu z HomeRF na 802.11.

IBSS (Independent Basic Service Set - nezávislý základní soubor služeb). Ad-hoc síť se rovněž nazývá IBSS.

IEEE 802.11. Institut inženýrů elektrotechniky a elektroniky (Institute of Electrical and Electronics Engineers - IEEE) je organizací, která se zaměřuje na vytváření řady počítačových norem. Normy IEEE jsou označeny čísly. IEEE 802.11 je skupina bezdrátových síťových norem charakterizovaných používáním rádiového spektra. Normy 802.11 sledují pravidla stanovená institutem IEEE, jimiž se řídí řada síťových norem. Tato větší skupina norem je označena číslem 802.

Obecné bezdrátové lokální sítě IEEE 802.11 mohou být fyzicky řešeny jedním ze tří způsobů
Přenos rádiových vln o kmitočtech v pásmu od 2,4 do 2,4835 GHz metodou přímo rozprostřeného spektra (Direct Sequence Spread Spectrum, DSSS) - DSSS vysílač přeměňuje tok dat (bitů) na tok symbolů, kde každý symbol reprezentuje skupinu jednoho či více bitů. Za použití modulační techniky jako QPSK (Quadrature Phase Shift Keying) vysílač moduluje nebo násobí každý symbol pseudonáhodnou šumovou sekvencí (na tzv. čip). Tato operace uměle zvětšuje použitou šířku pásma v závislosti na délce sekvence.
DSSS dělí pásmo na 14 kanálů po 22 MHz, které se částečně překrývají (pouze tři z nich se nepřekrývají vůbec).
Sítě 802.11 založené na DSSS nabízejí povinně rychlost 1 nebo 2 Mbit/s, přičemž nižší rychlost je používána jako záloha pro případy s rušeným prostředím.

Přenos rádiových vln o kmitočtech v pásmu od 2,4 do 2,4835 GHz metodou rozprostřeného spektra s přeskakováním kmitočtů (Frequency Hopping Spread Spectrum, FHSS) - FHSS vysílá jeden nebo více datových paketů po jednom kmitočtu (pásmo se dělí do 75 podkanálů, každý o jednom MHz), pak přeskočí na jiný kmitočet a vysílá dál.
Způsob přeskakování mezi kmitočty se jeví jako náhodný, ale ve skutečnosti se jedná o periodické pořadí známé vysílači i přijímači.
Různé konverzace ve WLAN se odehrávají podle odlišných klíčů, aby se minimalizovala možnost současného využití téhož podkanálu. FHSS nabízí povinně rychlost 1 Mbit/s, volitelně 2 Mbit/s.

Přenos infračerveným zářením (Diffused Infrared, DFIR) - povinně rychlostí 1 Mbit/s, volitelně 2 Mbit/s. Infračervená varianta lokální datové komunikace je zásadně omezena na jedinou kancelář nebo jiný souvislý prostor, neboť infračervené paprsky neprocházejí pevným materiálem, a naopak dochází k odrazu. (Řešení na bázi infračerveného záření je podstatně dražší než u rádiových sítí, takže se tato varianta používá jen zřídka.)
Volné kmitočtové pásmo 2,4 GHz využívají zařízení jako bezdrátové telefony, mikrovlnné trouby i Bluetooth (průmyslová specifikace bezdrátové osobní sítě), takže může a musí docházet ke vzájemnému rušení jednotlivých zařízení.

IEEE 802.11a. Jedná se o vysokorychlostní rádiovou normu pracující ve frekvenčním pásmu 5 GHz. IEEE 802.11a používá ortogonální frekvenční multiplex (Orthogonal Frequency Division Multiplexing - OFDM) jako frekvenční modulaci a dosahuje nejvyšší rychlosti 54 Mbit/s.

WLAN IEEE 802.11a (norma byla schválena 1999 - práce na ní byla zahájena dříve než na 802.11b, ale vyžádala si delší čas vzhledem ke složitějšímu způsobu přenosu na fyzické vrstvě) na rozdíl od 802.11b pracuje již v licenčním pásmu 5 GHz a s výrazně vyšší teoretickou rychlostí 54 Mb/s (skutečná přenosová rychlost se pohybuje do 30-36 Mb/s, v tzv. turbo režimu).

Pro její dosažení se poprvé v paketových komunikacích používá ortogonální multiplex s kmitočtovým dělením (Orthogonal Frequency-Division Multiplexing, OFDM), který se dosud uplatňoval pouze ve systémech jako DAB (Digital Audio Broadcasting) nebo DVB (Digital Video Broadcasting).

Výhoda 802.11a oproti 802.11b není ale jen ve vyšších rychlostech, ale také v použitém kmitočtu. Pásmo na 5 GHz je méně vytíženo a dovoluje využití více kanálů bez vzájemného rušení. Rozdílně využívané kmitočty u obou typů WLAN znemožňují jejich vzájemnou spolupráci 802.11a nabízí až osm nezávislých, nepřekrývajících se kanálů. Kmitočet 5 GHz nutný pro IEEE 802.11a je ale v Evropě věnován konkurenční WLAN, HIPERLAN/2 a proto na něj můžeme zapomenout.
Samozřejmě v Evropě se mnohde s 802.11a lze setkat, dílčí povolení existují a všichni usilují o možnost uvolnění rezervovaného spektra pro HiperLAN i pro další rádiové LAN.

Zatímco produkty pro 802.11b jsou již ve velkém výběru značek k dispozici a otestovány WECA (Wireless Ethernet Compatibility Alliance) na vzájemnou spolupráci, o prvcích pro 802.11a se totéž říci nedá. Testy se zatím připravují pod označením Wi-Fi5. Proto stávající sítě 802.11b zřejmě nebudou v rámci modernizace přecházet na 802.11a, ale budou čekat na specifikaci a produkty 802.11b vylepšené podle 802.11g.

IEEE 802.11b. Jedná se o normu, která má vůdčí postavení mezi síťovými normami na bázi IEEE 802.11 a pracuje ve spektru rádiové frekvence 2,4 GHz s rychlostí 11 Mbit/s.

Největším problémem původní normy pro WLAN (802.11) byla nízká přenosová rychlost. "Rychlé rozšíření" (High Rate, HR) základní normy IEEE 802.11b (1999), je přesná podskupina normy 802.11b, která je přezdívaná Wi-Fi (Wireless Fidelity). WiFi poskytuje vyšší rychlosti v pásmu 2,4 GHz, a to až 11 Mbit/s. Pro jejich dosažení využívá nový způsob kódování, tzv. doplňkové kódové klíčování (Complementary Code Keying, CCK) v rámci DSSS na fyzické vrstvě.

Norma specifikuje, že podle momentální rušivosti prostředí se dynamicky mění rychlost na nižší nebo naopak na vyšší: 11 Mbit/s, 5,5 Mbit/s, 2 Mbit/s až 1 Mbit/s. Maximální rychlost na fyzické vrstvě je sice 11 Mbit/s, ale užitná rychlost je nižší, protože 30-40 procent teoretické kapacity tvoří režie. Testovaná uživatelská rychlost se udává kolem 6 Mbit/s.

Dosah sítě je kolem 100 m, ale výkonnější vysílač může tuto vzdálenost přesáhnout. 802.11b není dobře uzpůsobena k přenosu hlasu, proto se rychle pracovalo na "nápravě" v návazných verzích normy.

Produkty pro 802.11b jsou již ve velkém výběru k dispozici a také testovány WECA (Wireless Ethernet Compatibility Alliance) na vzájemnou spolupráci.

Bezdrátové lokální sítě (WLAN) podle 802.11b (WiFi) se rychle ujímají vlády nad místní komunikací, ať firemní nebo domácí. Aby však skutečně mohly zvítězit na plné čáře, několik "drobností" jim chybí. Především jde o přenosovou rychlost, která se pohybuje u 802.11b v řádu jednotek Mb/s.

Kromě tohoto problému u nich mohou nastat potíže s rušením s jinými zařízeními v otevřeném pásmu 2,4 GHz. V neposlední řadě 802.11b nezajišťuje kvalitu služeb (QoS) a dostatečnou bezpečnost komunikace. Z těchto důvodů se IEEE zabývá řadou doplňků k IEEE 802.11 (802.11d, e, f, h, i, j) a dalších variant WLAN, jako 802.11a a 802.11g.

IEEE 802.11e. Norma 802.11e poskytuje kvalitu služeb pro sítě 802.11. Tato kvalita služeb (Quality of Service - QoS) poskytuje některým datovým paketům prioritu před jinými pakety. QoS se považuje za kritický faktor pro vytvoření robustní normy na bázi 802.11 vhodné pro použití jako médium pro hlasovou a datovou komunikaci, jakož i pro multimediální aplikace.

IEEE 802.11g. Norma 802.11g, která je nejnovější z norem 802.11, pracuje ve stejném pásmu 2,4 GHz jako norma 802.11b. Obdobně jako norma 802.11a, i norma 802.11g poskytuje vyšší rychlosti přenosu dat (až do 54 Mbit/s) než 802.11b a používá OFDM technologii rozprostřeného spektra. Vzhledem k tomu, že používá spektrum 2,4 GHz, jsou sítě na bázi 802.11g zpětně kompatibilní s 802.11b.

Připravovaná norma IEEE 802.11g rozšiřuje 802.11b na 54 Mb/s. Systémy podle ní mají být slučitelné s 11 Mb/s WLAN, včetně všech připravovaných doplňků: 802.11d - internacionalizace, 802.11e - kvalita služeb a 802.11i - bezpečnost. 802.11g bude znamenat vlastně další alternativu k 802.11a a 802.11b.

Řešení fyzické vrstvy je zde založeno na OFDM (Orthogonal Frequency-Division Multiplexing), podobně jako 802.11a. Pro zpětnou slučitelnost s 802.11b podporuje také CCK (Complementary Code Keying); volitelně rovněž modulaci PBCC (Packet Binary Convolutional Coding) jako ústupek vůči Texas Instruments (nepřináší nic nového).

Tři modulační mechanizmy budou moci pracovat simultánně, takže přístupové body podle 802.11g budou schopny podporovat jak stávající uživatele, tak nové klienty s vyššími rychlostmi. Práce 802.11b CCK, 802.11b PBCC a 802.11g OFDM vedle sebe, na stejném kmitočtu a v totožném místě ale může vést ke vzájemnému rušení.

IEEE 802.11h. Pracovní skupina h institutu IEEE se věnuje práci na doplňku normy 802.11a. Bude-li norma pro 5 GHz vykazovat nižší šum, získá přístup do zemí Evropské unie, kde má v současné době zvýhodněné postavení na trhu norma HiperLAN/2 (rovněž pracující v pásmu 5 GHz).

Připravovaný doplněk IEEE 802.11h vylepšuje řízení využití kmitočtového spektra (výběr kanálu a řízení vysílacího výkonu) a doplňuje 802.11a. Evropští regulátoři požadují pro schválení produktů 802.11a použití dynamického výběru kanálu (Dynamic Channel Selection, pro venkovní i vnitřní komunikaci) a řízení vysílacího výkonu (Transmit Power Control) u zařízení pracujících na kmitočtu 5 GHz. IEEE 802.11h má právě tyto možnosti doplnit do normy 802.11a.
Tyto doplňky se budou tedy týkat pouze pásma 5 GHz, nikoli 2,4 GHz.

IEEE 802.11i. Institut IEEE vyvíjí novou metodu zabezpečení, která by měla nahradit protokol WEP (Wired Equivalent Privacy), šifrovací schéma zabudované do 802.11, jehož slabé stránky byly zdokumentovány. V současné době je návrh této nové metody znám jako TKIP (Temporal Key Integrity Protocol - protokol integrity dočasného klíče) a je zkoumán pracovní skupinou i. Tento návrh bude pravděpodobně pro zdokonalení zabezpečení podporovat delší šifrovací klíče, které se budou během času měnit, namísto trvalých relativně krátkých klíčů používaných protokolem WEP.

IEEE 802.11j IEEE 802.11j představuje nejnovější záměr IEEE pro řešení koexistence 802.11a a HIPERLAN/2 na stejných vlnách. HIPERLAN/2 je evropská norma využívající pásmo 5 GHz a podporující rychlosti (na fyzické vrstvě) do 54 Mb/s. Mezi výhody HIPERLAN/2 patří, že používá OFDM a má zabudovanou podporu pro QoS (řešení fyzické vrstvy totiž vychází z bezdrátového Asynchronous Transfer Mode, ATM).

Typ WLAN	Rychlost na fyzické vrstvě	Skutečná rychlost	Pásmo	Dosah	Modulace	Norma / produkty
802.11a	54 Mb/s	30 Mb/s	5 GHz	80 m	OFDM	1999 / 2002
802.11b	11 Mb/s	6 Mb/s	2,4 GHz	100 m	DSSS	1999 / dnes
802.11c	54 Mb/s	?	2,4 GHz	150 m	OFDM / DSSS	2002+ / 2003

 

IEEE 802.1x. Norma zabezpečení 802.1x poskytuje metodu pro autentizaci uživatelů, kteří chtějí získat přístup na síť. Tato norma není specifickou normou pro wi-fi sítě, ale byla prohlášena za řešení bezpečnostních mezer protokolu WEP. Tomu tak je proto, že norma zabezpečení 802. 1x je jednak bezpečnější a jednak nabízí autentizaci na základě serveru, což neplatí v případě protokolu WEP.

Infrastructure Mode (infrastrukturní režim). Wi-fi zařízení, která komunikují za použití přístupového bodu, pracují v infrastrukturním režimu. Alternativou je ad-hoc režim, ve kterém není součástí sítě žádný přístupový bod.

IP (Internet Protocol - internetový protokol). Jedná se o protokol používaný všemi internetovými aplikacemi. IP je rovněž nejčastěji používaným protokolem pro lokální a rozlehlé sítě. Všechna wi-fi zařízení podporují IP.

IPSec. Jeden z nejčastěji používaných protokolů pro vytváření virtuálních privátních sítí (Virtual private network - VPN). IPSec používá šifrování podle veřejného klíče pro zašifrování obsahu datových paketů a záhlaví paketů tak, jak jsou vysílány, a poté vytváří bezpečnou cestu buď za použití protokolu tunelu, nebo transportu. Mnoho přístupových bodů podporuje průchod za pomoci IPSec, což znamená, že uživatel na wi-fi síti může použít VPN pro připojení na síť, která rovněž používá protokol IPSec.

LAN (local area network - lokální síť). Lokální síť sestává ze všech zařízení, jež jsou fyzicky připojena (pevně či bezdrátově) v jedné ohraničené oblasti. Segmenty LAN je možno použít pro připojení částí sítě uvnitř stejné lokální oblasti, ale všechna zařízení jsou považována za součást jedné LAN.

NAT (Network Address Translation - překlad síťových adres). NAT dovoluje síti počítačů používajících privátní IP adresy komunikovat s internetem a jinými sítěmi sdílením jedné veřejné IP adresy. Ve wi-fi sítích umožňuje přístupový bod, který poskytuje NAT, sdílet připojení na internet se všemi zařízeními, která používají DHCP server přístupového bodu pro obdržení adres. NAT rovněž umožňuje vytvoření firewallu pro danou síť a maskuje IP adresu klientů na síti.

OFDM (Orthogonal Frequency Division Multiplexing - ortogonální frekvenční multiplex). Jedná se o metodu frekvenční modulace rozprostřeného spektra, kterou používá norma 802.11a.

OSI Model (Open Systems Interconnect - propojení otevřených systémů). Tento model síťové hierarchie představuje strukturu síťových protokolů jako řadu vertikálních vrstev, od fyzické nejnižší vrstvy po aplikační nejvyšší vrstvu. Wi-fi sítě pracují na fyzické a spojové vrstvě modelu OSI.

Packets (pakety). Informace přenášené po síti nad vrstvou 2 (MAC vrstva; medium access control - řízení přístupu k médiu) jsou organizovány do paketů. (Uvnitř vrstev 1 a 2 jsou dané jednotky nazývány rámce, frames). Některé pakety obsahují data přenášená mezi zařízeními, zatímco jiné pakety obsahují informace potřebné pro kontrolu a management transakce.

PAN (Personál Area Network - osobní síť)

PLCP (Physical Layer Convergence Protocol - protokol konvergence fyzické vrstvy)

RF (rádio frequency - rádiová frekvence). Jedná se o jakoukoliv frekvenci spojenou s šířením rádiových vln.

Roaming. Bezdrátová zařízení se mohou pohybovat mezi přístupovými body, které jsou nakonfigurovány jako jediná síť, aniž by ztratila připojení k hostitelské síti. Tento způsob komunikace je znám jako roaming.

Sniffer (detekční nástroj). Správcové sítí nebo hackeři mohou používat nějaký detekční nástroj pro prohlížení a zachycování síťových paketů, jak putují po drátě nebo vzduchem. Tyto detekční nástroje mohou být hardwarového nebo softwarového typu. Je možné je nastavit tak, aby zachycovaly určitou část síťového provozu, nebo všechen síťový provoz, a aby analyzovaly zabezpečení sítě buď za účelem diagnostiky problémů na síti, nebo za účelem narušení její bezpečnosti.

Spread Spectrum (rozprostřené spektrum). Rozprostřené spektrum rozptyluje rádiový signál přes určitý počet přidělených frekvencí ve specifikovaném pásmu. Všechna wi-fi zařízení používají pro komunikaci jednu ze tří metod rozprostřeného spektra.

SSID (Service Set Identifer - identifikátor soubory služeb). SSID je řetězec, který označuje síť. SSID používají ad-hoc sítě a infrastrukturní sítě. Mnoho lidí považuje SSID za název sítě.

SWAP (Shared Wireless Access Protocol - sdílený bezdrátový přístupový protokol).

VPN (Virtual private network - virtuální privátní síť). VPN poskytuje bezpečný kanál pro komunikaci mezi uživatelem a vzdálenou sítí, obvykle nějakou firemní sítí. Za použití standardních internetových protokolů spolu se zabezpečovacím protokolem, který zajistí proces autentizace, zabraňuje VPN v tom, aby nějaký uživatel, který není oprávněn používat tuto privátní síť, mohl zachycovat nebo dekódovat příslušná data. Mnoho přístupových bodů podporuje přístup k VPN předáváním specifického VPN protokolu od uživatele na zabezpečenou síť.

Warchalking slovo ze slovníku v oblasti bezdrátových sítí. Jde o zjišťování dostupných bezdrátových sítí, které nejsou dostatečně zabezpečeny a informování ostatních "zájemců" o jejich existenci.

Wardialing - označovalo činnost náhodného vytáčení telefonních čísel za účelem zjištění zda na určitém čísle není modem. Ekvivalent této činnosti dnes je "IP scan", zjišťování aktivních strojů v IP prostoru.
Existuje řada "War" činnosti - wardriving (hledání sítí za jízdy v autě), warstrolling (hledání sítí za pochodu na vlastních nohou), warboating (hledání sítí za jízdy lodí), warflying (hledání bezdrátových sítí za letu)....WarChalking je významné tím, že nalezené sítě jsou označeny - zpravidla značkami na zdech či chodnících.

WECA (Wireless Ethernet Compatibility Alliance - Aliance pro kompatibilnost bezdrátového ethernetu). Tato aliance sestává z dodavatelů a dalších subjektů zainteresovaných na propagaci norem IEEE 802.11. WECA odpovídá za certifikační program wi-fi zařízení.

WEP (Wired Equivalent Privacy - bezpečnostní mechanizmus podobný tomu, který je použit v kabelem zapojených sítích). Jedná se o zabezpečovací mechanismus, který provádí šifrování dat tak, jak putují přes bezdrátový spoj. Protokol WEP je specifikován v rámci normy IEEE 802.11. Šifrování pomocí WEP se ukázalo jako méně užitečné, neboť algoritmus, který zajišťuje zabezpečení šifrovacích klíčů, byl prolomen a hackeři mohou příslušné klíče snadno získat.

Wi-Fi. WECA přijala termín „wireless fidelity" (wi-fi - spolehlivá bezdrátová komunikace) pro odkaz na výrobky, které jsou certifikovány jako výrobky splňující nejen normu IEEE 802.11, ale též svůj vlastní testovací režim. Wi-fi certifikace se v současné době vztahuje na výrobky splňující specifikaci 802.11b a 802.11a.